Vítej, cizinče.

Nikdy bych nevěřila, že budu tak moc psát.... a here we go. 

Je mi 11 (a půl), a již od 1. 9. 2014 jsem svůj útulný pokoj v Londýně vyměnila za obrovský pokoj v Bradavicích. Pro ty, co mě ještě neznají -- teda ne, že by tenhle deník měl někdo kdy číst, ale přece jen -- jmenuji se Laurel. Laurel Wright. Pocházím z kouzelnické rodiny a můj prapředek byl vynálezce zlatonky. 

Mám staršího bráchu, milující rodiče, cool prarodiče, ujetou tetu, báječné strejdy a společně s tím brantrance a sestřenici - ale ti jsou zatím moc malí na to, aby chodili do školy. 

Nemám ráda tmu, zbožňuji létání, historii, zaklínadla, focení a kreslení. Naštěstí všechny alergie si vybral Barry a já můžu jíst všechno. Jen nechci úplně jíst maso. Nemyslím si, že je to nutné s tím vším, co máme na výběr. Navíc, zvířátka a kouzelní tvorové jsou roztomilá, není důvod je jíst. Miluji kočky, přemýšlím, že si příští rok pořídím jednu do Bradavic, to kotě od Ember - Mouse, je boží! 

Celkově, zatím se mi tu líbí, ačkoliv mi chybí rodiče. Mám super spolubydlící a hned první den, díky té hrozné bouřce a následně vytopení jakéhosi lektvarového klubu, jsem poznala Nat a Matta! Jsou oba moc fajn, hlavně Nat. Jednou jsem se hrozně nudila a ona mi jen tak půjčila foťák! Perfektní. Rodiče mi ho totiž slíbili za dobré známky, jenže jsem zatím neměla moc čas studovat.

Chodím všude a fotím vše, co se mi líbí. Bradavice mají spoustu nádherných zákoutí a zajímavých míst, které prostě stojí za to zvěčnit. Ať už na fotografii nebo papíře. Snad se nebudou zlobit, když nedonesu domu samá V. Jako Barry, je to hrozný šprt. 

No, myslím, že na úvod by to stačilo. Snad se v budoucnu lépe poznáme, milí spolužáci, přece jen... Bradavice jsou teď na pár let můj nový domov. Snad vše půjde hladce.

Tak zatím, zase příště.

Laurel